Pojednání

O houbách jedovatých, jejich sběratelích a následcích. V první řadě by asi bylo namístě doporučit jednu zásadu: Co neznám s naprostou jistotou nedám ochutnat ani své tchýni, mohl bych mít problémy, nikdo by mi nevěřil, že to bylo náhodou. Toho se držte a nedostanete se do problémů, mnoho hub jedlých má totiž jako svou nemesis houbu velice podobnou ale jedlou jen jednou, a obě se většinou liší jen nepatrně. A při požití té druhé varianty (jak se lidově říká jedlé jen jednou) nastávají většinou dosti vážné zdravotní problémy. Jako druhou radu bych řekl: zjistěte si nejnovější poznatky. A buďte raději opatrnější, a než abyste věřili tomu, že je muchomúrka červená jedlá, (což se může stát přispěním tiskařského šotka) nesbírejte ani houby u kterých je uvedeno zpracování aby se zbavily jedovatosti. A proč nejnovější? Nu, na příklad se dá uvést pavučinec plyšový, který byl celá láta uváděn jako jedlá houba, z důvodů, že otrava se projevuje až po týdnu i později. A nakonec se ukázalo že není jedlý, ale že je to asi nejjedovatější houba vůbec. (pokračování příště)