Je takhle ráno,

25. prosince, jen povinost mě donutila, abych byl takhle brzo naživu. Respektive, teď už není tak brzo, je skoro 7 ráno, ale já začínal v jednu v noci. A to je celkově docela brzo, na to, že jsem pracovně pár dní dříve nespal ani 5 hodin. Co holt se dá dělat, kdo by měl náladu na dělání si srandy z chudáka upracovaného člověka, ten ať padne a nechá být. To se snad ani nedá jinak říct.

Rozeznávání hub

Problémem při poznávání hub je to, že opravdu s jistotou se dá poznat většinou jen houba plně vzrostllá. Menší bývají k poznání občas docela těžko, protože jsou si často velmi podobné. Například takové muchomůrky či žampiony jde v mládí od sebe rozeznat opravdu velmi špatně. Problém je v tom, že houby rostou velmi rychle, a současně jsou si v mládí velmi podobné. Mnoho jich má stejnou barvu, stejný tvar, a chce to místy opravdu zkušeného houbaře, aby spolehlivě určil, co že to vlastně našel. Takže raději nechte houbu u níž si nejste jistí tím co je zač dál růst. Za případnou otravu to nestojí.

Helmovka slizská

Již jméno této houby jaksi nenabuzuje pocit dobré chuti, a ono také že opravdu dobře nechutná. Je to malá houbička, s kloboukem o průměru do dvou centimetrů, roste v mechu v jehličnatém i listnatém lese. Za mládí ma klobouk vejčitý, uzavřený, přechází postupně v zvoncovitý až kuželovitý, na povrchu slizský. Třeň tenký, dole zahnutý, citronově žlutý. Roste od března až do listopadu. Nejde o houbu jedovatou, ale jen nejedlou.