pavučinec plyšový

Právě pavučinec plyšový dnes nese neradostný znak nejjedovatější houby ostoucí (i) na našem území. Dlouhá lůůéta byl veden jako houba jedlá, než se výzkumem projevilo, žýe je to on, kdo způsobuje otravy s velmi dlouhými dobami mezi otravou a jejím projevem. A jelikož jím produkované látky ničí nevratně ledviny a játra, tak i v případě požití jediné houby vzniká nenahraditelná škoda. V lepším případě jen trochu poškozené zdraví, ale až do konce života. Jde přitom o houbu naprosto nenápadnou, s hnědavým kloboukem a oranžovým třeňem. Každopádně díky jeho jedovatosti je doporučené vynechat ze sběru všechny houby i jen podobného vzhledu.

Závojenka olovová

Závojenka olovová byla ještě za mého mládí uváděna jako nejjedovatější houba rostoucí u nás. Nyní ji sice tohoto primátu zbavil pavučinec plyšový (o kterém se celá léta myslelo, že je jedlý, protože se projevuje až po extrémně dlouhé době) ale stále se jedná o houbu mimořádně jedovatou. Proto je rozumnější raději v lese nesbírat houby co mají charakteristickou olověnou barvu, sice se možná připravíte o pár holubinek, ale jistota je jistota.

Irák

"Lidé dělají totéž, co za Saddáma a ještě horší věci," řekl týdeníku Observer Ajad Aláví, první irácký premiér po pádu Saddáma Husajna, a pokračoval: "Je to přiměřené srovnání. Lidé vzpomínají na dobu Saddáma Husajna. Právě z těchto důvodů jsme bojovali proti Saddámovi a nyní jsme svědky téhož."

Aláví ostře a široce odsoudil rostoucí iráckou katastrofu v oblasti lidských práv. Obvinil své kolegy šiity, kteří zastávají vládní funkce, že organizují popravčí čety a tajná mučicí střediska. Brutalita v určitých částech bezpečnostních složek nového režimu je stejná jako brutalita Saddámovy tajné policie, zdůraznil Aláví.

Krásnorůžek lepkavý

Krásnorůžek lepkavý je houbou nejedlou. Nicméně patří logicky do okruhu hub fuj, protože jej lidé zaměňují za kuřátka. Má plodnice (větvičky) o průměru asi 2mm, biohatě větvené do struktury keříku, barvy žluté až oranžové. Roste v době červenec až listopad, na pařezech jehličnanů.

Muchomúrka zelená

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je jednou z našich životu nebezpečných jedovatých hub. Nejen že je značně jedovatá, ale navíc se otrava projevuje až po asi 6-12 hodinách. Což znamená že nezřídka stihnete ještě jedovatý nášup, než se cokoliv projeví. Roste hlavně pod listnatými stromy (v lese i mimo něj) občas však i v lesích jehličnatých s občas nějakým listnáčem. Roste v létě. Má klobouk o průměru 6-16 cm, jež je velmi proměnlivé barvy, od olivové zelené až po barvu pleťovou. Klobouk je zpočátku kulovitý, později rozprostřený do šířky. Právě díky tomu, a faktu že jde o lupenatou houbu dokáže některé houbaře splést, že jde o žampion. Třeň je dlouhý, tlustý a tuhý. Na své spodní straně je třeň obklopen pochvou, podle té se poměrně spolehlivě pozná.

Muchomůrka červená

Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je jednou z nejznámnějších jedovatých hub našich lesů. Má jasně červený klobouk o průměru až 20cm, pokrytý bílými strupy. Třeň je bílý, tlustý a vysoký. Je to houba lupenitá. Roste v létě, ve všech možných lesích.

Kolik je vlastně hub jedovatých,

které jsou zaměnitelné za jedlé? Vlastně opravdu zaměnitelných až tak moc ne, naprostá většina se liší v některých detailech naprosto podstatně, ale lidé s houbami nedostatečně seznámení se zvládnou otrávit poměrně snadno. Mimochodem, znáte lidové moudro, že houby se nesmí ohřívat? To je důsledek nešikovnosti houbařů, protože otrava naprostou většinou hub se projevuje až po 6 hodinách, takže jim bylo špatně až poté co si přidali ohřívané smaženice..

houba nejedlá

Co je vlastně to, co je označené nápisem nejedlá houba? Je to houba jedovatá, nebo jak to vlastně funguje? Poměrně jednoduše, nejedlá houba je taková, která sice není jedovatá, ale jíst ji nebudete. Proč? Buď mají odpornou, či palčivou chuť, nechutný zápach, jsou už na pohled odporné, nebo tak něco. Tudíž by se dalo říct, že označení nejedlá houba je vlastně špatné, protože v nouzi bychom jistě nepohrdli, ale za normálních okolností ji jíst skutečně nebudeme.

Jak správně množit houby.

Zajisté někoho napadlo, jak se houby množí. A je to docela zajímavé téma, protože ony mají těch možností více. A sice na krátké vzdálenosti se rozrostou přímo podhoubím, ale na dlouhé jsou potřebné plodnice. Ty totiž obsahují spory, čili semena hub.

Jak poznat houbu?

Nu, zaprvé neuškodí přibrat ssebou do lesa nějaký atlas hub, ale vždy je potřeba pamatovat, že houby může vypadat naprosto jinak, než je taqm vyobrazeno. Zadruhé, zdaleka ne všechny, ale mnoho jedovatých věcí v přírodě varuje předem svou výraznou barvou. A za třetí, pokud si nejste jisti, tak tu houbu raději nechte růst.

"Jenže pod tím křoví jsou takové velké houby. Nedají se jíst?"
Mrakoplaš si je velice opatrně prohlédl. Skutečně byly neobyčejně velké a měly široké, nádherně červené klobouky s bílými puntíky. Ve skutečnosti patřily k odrůdě, jejíž zástupce by šaman (který se teď o nějaký kus dál kamarádil s kameny) nepozřel dřív,dokud by se za jednu nohu nepřivázal k nějakému velkému balvanu. Mrakoplašovi však nezbylo nic jiného než vylézt na déšť a jít si je pořádně prohlédnout.
Klekl si do listí a nahlédl pod klobouček. Po krátké chvilce prohlásil jaksi nevýrazně: "Ne, ty nebudou k jídlu v žádném případě."
"Proč?" volal na něj zpod stromu Dvoukvítek. "Mají lupeny špatný odstín žluté?"
"No, to ani ne..."
"Takže nohy nebudou správně šupinaté, že?"
"No, ty vypadají docela v pořádku."
"Tak to bude kalich. Určitě mají kalich smrti, co?" vyzvídal nadšeně Dvoukvítek.
"Nejsem si jistý."
"No tak proč je tedy nemůžeme jíst?"
Mrakoplaš si odkašlal. "Víš," prohlásil potom unaveně, "to ty malé dveře a okýnka, ty to propíchly."

Terry Pratchet: Lehké fantastično

Holubinky

Holubinky (rusula) obecně jsou poměrně rozporuplné houby. Některé příslušnice tohoto rodu jsou totiž výbornými jedlými houbami, jiné jsou nejedlé až mírně jedovaté. A jelikož jsou to všechny houby podobné, tak bývá někdy i pro zkušené houbaře obtížné je od sebe rozeznat po vzhledu. Naštěstí ale existuje prostředek, který je od sebe spolehlivě odliší, a to je chuť. Tedy, pochopitelně není vhodné houbu napřed upravit, pak sníst a čekat co to s vámi udělá. Ochutnává se za syrova, a to malý kousíček, nejedlé a jedovaté holubinky mají hned nebo po chvíli chuť palčivou, podle toho se poznají naprosto spolehlivě.

Holubinka vrhavka

Holubinka vrhavka (Russula emetica) je houbou nejedlou až mírně jedovatou. Roste poměrně hojně od července do října v na mechu ve vlhkých jehličnatých lesích. Má klobouk o průměru 3-8 cm, barvy výrazně červené. (pravda, v přírodě bývá to co je příliš dobře viditelné většinou nedobré) Třeň je dlouhý asi jako průměr klobouku, bílý. Případná otrava se projevuje zvracením a průjmem.

co je houba 2

Houba je tvořena z naprosté většiny podhoubím. To roste v temnotě pod zemí, a vlastně nepotřebuje světlo, a když už, tak stačí velmi málo. Z toho pochopitelně plyne, že houba nefotosyntetizuje potřebné látky tak jako normální zelená rostlina, a sice s pomocí chlorofylu. Fotosyntéza však není jedinou možností, jak získat důležité sloučeniny a energii, je pouze nejvýhodnější, protože je nejúčinnější. Houby jsou jako organismy opravdu pradávné, a tak tuto schopnost nemají, využívají jiné reakce, které jak již bylo řečeno jsou sice méně výkonné, zato však nepotřebují tok světla, a houba tudíž přežívá a prosperuje i v naprosté temnotě, tedy v místech, kde nemá prakticky jakoukoliv konkurenci.

Co je vlastně houba?

Jak houba žije, a co to vlastně je? Zjednodušeně řečeno, houby jsou velmi zvláštní organismy. Jsou přibližně někde mezi rostlinou a živočichem, a mají některé vlastnosti obou. Například to, co obvykle označujeme slovy houba je pouze nepatrná část celého organismu. Ona houba, neboli správně plodnice je pouze výrůstek vzrostlý za patřičných podmínek z vláken podhoubí táhnoucích se pod zemí, a to za účelem rozmnožování.

A kde je mám brát?

Kde mám brát další jedovaté houby? Vždyť jsem tu probral snad všechny jedovaté či jen nejedlé co v čechách rostou? nevím, netuším, mám dojem že tento blog asi nějak završím, a budou tu příspěvky už jen občas. Nebo to možná skusím celé nějak přepracovat, nevím, uvidíme co se mi podaří vymyslet.

Zvonovka jarní

Zvonovka jarní (Rhodophyllus vermts) je houbou s tenkým 3-6 cm velikým kuželovitým kloboukem, uprostřed s hrbovitým výrůstkem. Barva klobouku se liší, za vlhka je červenavý, za sucha šedohnědý. Třeň má dlouhý a tenký. Roste od března do června v trávě pod stromořadími, na lesních cestách, v příkopech. Je zaměnitalná za jedlou špičku, pozor, je jedovatá.

Dodatek k první pomoci.

Ten příspěvek psal kamarád. Sice mu děkuji, že o mé čtenáře pečuje, pokud tu njejsem, ale přecejen vynechal to nejdůležitější. Lépe řečeno nevynechal, ale nejmenoval na prvním místě, kam to patří. A sice: V žádném případě se nesnažte otravu rozchodit, překonat, či zvládnout sami. Vyvolání zvracení sice většinou pomůže ke zpomalení otravy v případě, že tělo ještě neztrávilo dostatek jedu, ale přivolání lékaře je nutnost. Konkrétně, je potřeba napřed zavolat doktora, a pak teprve aplikovat jakýkoliv zákrok první pomoci, protože při ostupu opačně, se může stát, že se kvůli péči o otráveného (či dokonce více lidí) velice zdržíte, a čím otrava postupuje déle, tím jsou pak následky horší.

Proč vlastně

Nesbíráte jedovaté houby? To se vám nelíbí? To jich v lese neroste dost? Devět z deseti patologů doporučuje udělat si smaženici ze směsi muchomůrek, a v ideálním případě se dorazit závojenkou olovovou. Shánějte, najděte, vařte. Budeme s vámi. Vaši pohřebáci.