Vláknice Patouillardova

Vláknice Patouillardova (Inocybe patouillardii) je u nás naštěstí velice vzácně rostoucí smrtelně jedovatá houba, (40-50g syrových hub=poměrně spolehlivý konec) rostoucí hlavně v červenci a srpnu. Roste pod listnantými stromy v lesích, parcích a alejích. Otrava se projevuje již po čtvrthodině nevolností, sliněním a studeným potem. Dále následují dušení a poruchy srdeční činnosti, jež přecházejí v mdloby a exitus. Klobouk má 3-9cm v průměru, v mlůádí je zvonkovitý, později se rozvíjí do plochy, ale vždy má znatelný hrbol. Jeho barva je v mládí skoro bílá, později žloutne, růžoví až má barvu nepravidelně rudou až hnědou. (hm, celá paleta..) Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku trochu narůžovělá, v třeni více červená, má jemnou ovocnou vůni a mírnou chuť. její třeň je dlouhý 2-20 cm 1-2cm tlustý, směrem vzhůru se kuželovitě zužuje. JE zaměnitelná za májovku.

Žampion záprašný

Žampion záprašný (Agaricus xanthodermus) je je mírně jedovatou houbou rostoucí tam kde jiné žampiony. Jeho klobouk je nahnědlý, na temeni obvykle vrásčitý, jeho třeň je pokroucený, dlouhý a většinou dutý. Dá se snadno odtrhnout od klobouku.

Třepenitka svazčitá

Třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) je houbou rostoucí v trsech na pařezech nebo hnijících kořenech listantých i jehličnatých stromů. ROste od jara do zimy a je to jedna z nejhojnějších hub. Její klobouk má 3-6cm, je polokulovitý či zvonkovitý. Pokožka hladká a lysá, třeň tenký a zprohýbaný. Barva klobouku je uprostřed červenohnědá, přecházející v oranžovou a sírově žlotou směrem k okraji. Je tak odporně hořká, že by ji nikdo nejedl ani kdyby nebyla jedovatá.

Strmělka vosková

Strmělka vosková (Clitocybe cerussata) je v jehličnatých i listnatých lesích rostoucí jedovatá houba. Velice často roste v pruzích či kruzích. není zaměnitelná s žádnou jedlou houbou. Klobouk má vyklenutý s malým hrbolkem, lesklý a bílý, její třeň je válcovitý, dole zahnědlý, jinak bílý.

Ohňovec Obecný

Ohňovec Obecný (Phellinus igniarius) Je houbou napadající dřevo. A to živé poraněné stromy, ve kterých jeho podhoubí vytváří bílou hnilobu dřeva. Jeho plodnice jsou polokulovité a tmavošedé nebo černé. Je zaměnitelný s velice podobným Ohňovcem statným.

Helmovka zoubkatá

Helmovka zoubkatá (Mycenapelianthina) je mírně jedovatou houbou rostoucí v listnatých lesích povětšinou v nahnilých starých listech. Má klobouk o průměru 2.5 až 5 cm, hnědofialové barvy a bochníkovitého tvaru. Její lupeny jsou šedofialové s purpourovým ostřím. Třeň ja tlustý asi 0.5cm a dutý, má o něco světlejší brvu než klobouk. Není zaměnitelná s žádnou jedlou houbou.

Zvonovka jarní

Zvonovka jarní (nolanea verna) je jednou z máloznámých jarních jedovatých hub. Roste poměrně vzácně v dubnu a květnu v příkopech, poblíž stromořadí a na polních cestách. Má kuželovitý klobouk s hrbolem ve středu barvy hnědavé, a tenký pokroucený třeň. Lze zaměnit se špičkou nebo penízovkou.

Houby

Ah, tak teprv tady jsem správně, napřed jsem se seknul a vlez na jedlé houby. A byl z toho dost překvapený. zíral jsem na okolní články a uvažoval, jestli jsem skutečně kecal něco o jedovatosti ve spojení s hřibem, ale pak mi došlo že jsem jen kliknul na nesprávný odkaz. Ale stejně toho tady dneska moc nenapovídám, jsem kaput. Dobrou noc.

Holubinka Hlínožlutá

Není houbou jedovatou, ale je potřeba si na ní dávat v lese pozor, protože již jedna dokáže patřičně zkazit chuť jakéhokoliv pokrmu z hub připraveného. (Jednou jsem měl možnost ochutnat. Fakt hnus.) Má klubouk o průměru 4-10cm, v mládí polokulovitý, později jen vypouklý. Klobouk má naoranžovělou barvu a je značně masitý, lákající ke sběru, je však slizský. Lupeny na jeho spodní straně jsou zamládí husté, později řídnou a lámají se. Jsou nažloutlé. Roste docela hojně v podhorských a horských oblastech v listnatých lesích a smrčinách, dává přednost oblastem s kyselou půdou.

Pestřec obecný

Pestřec obecný
(jedovatý)

Obecné informace: Houba charakteristická svým tvarem, bradavčitým povrchem a v dospělosti černou dužninou. Ve větším množství způsobuje otravy. V malém množství se někdy používá jako koření.

Výskyt: Roste v jehličnatých lesích, často na rašelině.

hliva zamena...

Záměna: V literatuře se často uvádí případná možná zaměnitelnost hlívy olivové s liškou obecnou, která však neroste na dřevě a na spodní straně klobouku má řídké silnější lištny. Zarážející podobnost se strmělkou přehrnutou (Lepista flacida) jsem pozoroval u tmavých exemplářů vyrůstajících ze země, které jsem viděl na Sardinii.
Poznámka: Hlíva olivová nezpůsobuje smrtelné otravy, obsahuje toxické látky (illudiny) vyvolávající silné dráždění zažívacího traktu, dále pak v malém množství i látky, které mají podobné účinky jako muskarin (atromentin, kyselina atromentinová a gyroporin). O. olearíus za tmy poněkud svítí. Rod Omphalotus je v Evropě tvořen pouze jedním druhem.

Hlíva olivová

Klobouk: živě oranžově žlutý až oranžově hnědý, ve středu většinou poněkud nálevkovitě prohloubený, okraj bývá dlouho podvinutý, hedvábitý, Ø 3-10 cm. Lupeny: zlatohnědé, sbíhavé na třeň, husté. Třeň: žlutý až oranžově nažloutlý. Výtrusný prach: bledě nažloutlý; výtrusy kulovitě oválné, bez klíčního póru, hladké. Výskyt: Tato houba je teplomilná a je rozšířená v jižnějších zemích. Ve střední Evropě se vyskytuje vzácněji a to pouze v klimaticky teplejších oblastech, jako je např. jižní Morava či jižní Slovensko. Ve středomoří patří k hojně se vyskytujícím houbám a roste tam většinou na olivových stromech. U nás se s oblibou objevuje na dubech a ostatních listnatých stromech. Vyrůstá v trsech, ale i jednotlivě; červenec až září.

Baňka velkokališná

Plodnice: zpočátku kulovitě uzavřená a ponořená do země, bělavá; později hvězdicovitě pukající, s tenkou dužninou, vnitřní strana (Hymenium) většinou pěkně fialová nebo růžově fialovomodrá, vzácněji také pouze bělavá; šířka až cca 15 cm. Výtrusy: elipsovité, hladké, s dvěma olejovitými kapkami. Výskyt: v jehličnatých a listnatých lesích na vápnité půdě, zejména pod borovicemi nebo smrky; květen až červen, místy hojná, avšak nevyskytující se ve všech oblastech. Záměna: Řasnatka voskovitá (Peziza vesiculosa) může mít poněkud podobný tvar; nepuká však hvězdicovitě, nemá fialové hymenium a roste na vyhnojených půdách.
Poznámka: Baňka velkokališná má podobné jedovaté účinky jako ucháč obecný (Gyromitra esculenta), především v syrovém stavu. Potíže se mohou dostavit i po povaření a vylití vody, ve které se houba vařila. Rod Sarcosphaera je tvořen pouze jedním druhem, který se od pravých Kustřebek (Peziza) odlišuje zejména tím, že se mladé plodnice vyvíjejí zpoloviny pod zemí a potom korunkovitě pukají.

jed jed

hele, kdo si se mnou dá dneska jedovatý svinstvo?

Březovník obecný

Březovník obecný (Piptoporus betulinus) není houbou přímo jedovatou, je však nejedlý, po případném požití vám bude tak maximálně špatně od žaludku. Jedná se o houbu vyrůstající z tlejících březových větví, či dokonce z napadených živých bříz. Jeho plodnice je do oranžova, širší než delší. (ano, jestli jste v lese viděli vyrůstat oranžovou houbu podobnou choroši z březové větve, tak šlo právě o březovník.)

Pojednání

O houbách jedovatých, jejich sběratelích a následcích. V první řadě by asi bylo namístě doporučit jednu zásadu: Co neznám s naprostou jistotou nedám ochutnat ani své tchýni, mohl bych mít problémy, nikdo by mi nevěřil, že to bylo náhodou. Toho se držte a nedostanete se do problémů, mnoho hub jedlých má totiž jako svou nemesis houbu velice podobnou ale jedlou jen jednou, a obě se většinou liší jen nepatrně. A při požití té druhé varianty (jak se lidově říká jedlé jen jednou) nastávají většinou dosti vážné zdravotní problémy. Jako druhou radu bych řekl: zjistěte si nejnovější poznatky. A buďte raději opatrnější, a než abyste věřili tomu, že je muchomúrka červená jedlá, (což se může stát přispěním tiskařského šotka) nesbírejte ani houby u kterých je uvedeno zpracování aby se zbavily jedovatosti. A proč nejnovější? Nu, na příklad se dá uvést pavučinec plyšový, který byl celá láta uváděn jako jedlá houba, z důvodů, že otrava se projevuje až po týdnu i později. A nakonec se ukázalo že není jedlý, ale že je to asi nejjedovatější houba vůbec. (pokračování příště)

Hlíva olivová

Hlíva olivová (Omphalotus olearius) je v červenci až září na stromech rostoucí jedovatá teplomilná houba. U nás roste poměrně vzácně, ve středomoří běžná. Je vzhledově značně podobná lišce, roste však jak již bylo řečeno na dřevě, zatímco liška na zemi. Není jedovatá smrtelně, způsobuje však silně podráždění trávicího traktu.

Čechratka podvinutá

Čechratka podvinutá je méně známou silně jedovatou houbou rostoucí v červnu až listopadu v listnatých i jehličnatých lesích na půdě, a občas i na pařezech. Má hnědý klobouk o průměru 4-12 cm, žlutavou dužinu a třeň stejné barvy jako klobouk. V syrovém stavu je značně jedovatá a její působení spočívá v alergické reakci lidského organismu na její bílkovinu.

Proč?

Proč jsou vlastně některé houby jedovaté? Z jakého důvodu se brání, když naprostá většina rostlin naopak využívá mechanismus snědení svých plodů k rozšíření své existence? Nu, těžká odpověď. Někdo by mohl říct, že jde jen o obranu před sežráním příliš brzy, aby stihly jejich výtrusy dozrát. V jiných případech jde možná o snahu, přihnojit svým potomkům půdu látkami z rozkladu zdechliny. Pravdou je, že skutečnou odpověď nikdo nezná.

Hadovka smrdutá

Tak tato houba je sice nejedovatá, ale díky zápachu po rozkládající se mršině si ji asi do smaženice naseká málokdo. Roste v červenci až listopadu s oblibou pod akáty v místech kde je konkurence dalších hub mizivá. Plodnice je zpočátku tvaru vejčitého (čertovo vajíčko) pak dochází k napřímení nohy a houba se v průběhu jediného dne rozvíjí na maximální velikost. Její zápach je rozmnožovacím mechanismem neboť láká hmyz.